Studuješ na střední škole (nebo jsi zrovna školu dokončil) a chceš se v budoucnu hlásit na medicínu a stát se lékařem? Aktuálně jsi na vysoké škole – možná zrovna na příbuzném oboru, ale uvědomil sis, že bys chtěl studovat medicínu? Absolvoval jsi vysokou školu už před nějakou dobou, ale chtěl bys změnit obor? Jsi rodič, jehož dítě se chce dostat na medicínu a rád bys zjistil, co příprava na přijímačky na medicínu obnáší, případně mu i pomohl? V tomto průvodci se pokusíme zmínit všechno, na co by měl myslet každý uchazeč při přípravě na přijímací zkoušky na medicínu, aby byly úspěšné!
Na úvod na ujasněnou popisujeme, jak je to s lékařskými a nelékařskými obory. Předkládáme přehled lékařských fakult společně s informacemi o tom, jak probíhají přijímací zkoušky. Ty porovnáme a shrnujeme, v čem se od sebe na jednotlivých fakultách odlišují.
Pro úplnost uvádíme i možnosti, které se nabízejí v rámci studia na lékařských fakultách, na fakultách farmacie a na fakultách zdravotnických studií – totiž tyto fakulty nabízejí i jiné programy než všeobecné a zubní lékařství, a je možné, že tě některý z nich zaujme. Popíšeme postup, který podle nás vede k úspěšnému složení přijímaček na medicínu. Zmíníme ale i co dělat, když přijímačky napoprvé nevyjdou. Zkrátka snažíme se přinést ucelený „návod“ na to, jak postupovat při přípravě na přijímačky tak, aby všechno důležité bylo shrnuto na jednom místě.
V České republice se standardně rozlišují dva typy zdravotnických povolání. Ty se liší již v samotném studiu, dále v kompetencích a v celkovém uplatnění. Jsou jimi lékařské a nelékařské profese. Zdravotnický tým je totiž složen z mnoha různých profesí, které se navzájem doplňují, a vzniká tak dokonale fungující celek.
Lékařské profese zahrnují tři základní: lékař, zubní lékař a farmaceut. Lékař je všestranně připraven na práci ve všech typech zdravotnických zařízení. Uplatňuje se v prevenci, v diagnostice, v terapii a rehabilitaci. Zubní lékař má podobné kompetence, avšak specializuje se výhradně na péči o zuby, čelisti a související tkáně. Vymezení farmaceuta je široké – jeho práce spočívá v zajišťování, úpravě, přípravě, v uchovávání, kontrole a výdeji léčiv, laboratorních chemikálií a dezinfekčních a zdravotnických prostředků.
Lékařská zdravotnická povolání
Studium lékařského studijního programu zpravidla znamená pětileté (v případě zubní lékařství) nebo šestileté (to se týká všeobecného lékařství) magisterské studium. Po jeho vystudování absolventi získávají titul MUDr. pro všeobecného lékaře a v rámci zubního lékařství. Ale ani po vystudování vysoké školy nemají lékaři hotovo – musí získat atestaci na některý obor. Je nutné myslet na to, že lékaři se nikdy nepřestávají učit. Principy, přístupy a technologie se neustále posouvají a inovují.
Studium farmacie, které je s lékařstvím velmi úzce provázáno, se většinou realizuje na farmaceutických fakultách. Trvá pět let, jedná se o magisterský studijní program, po jeho ukončení je absolventům udělen titul Mgr.
Nelékařských profesí je 42, jsou definovány zákonem a rozlišují se do dalších třech skupin. Zaprvé se jedná o zdravotnické pracovníky, kteří k výkonu své činnosti nepotřebují další dohled po získání odborné způsobilosti. Další skupina je definována stejně, avšak odbornou způsobilost si doplňuje navíc o specializovanou způsobilost. Třetí skupina musí mít nad výkonem své činnosti odborný dohled nebo přímé vedení.
Do skupiny nelékařských profesí patří například všeobecná sestra, porodní asistentka, ergoterapeut, radiologický asistent, fyzioterapeut, nutriční terapeut, dentální hygienistka a adiktolog.
Studium nelékařských programů je zpravidla tříleté bakalářské, po jeho úspěšném dokončení jsou absolventi připraveni na výkon svojí činnosti, avšak je možné navázat na magisterský program a svoje znalosti prohloubit.
Přijímačky na medicínu mají pověst patrně nejobtížnějších přijímacích zkoušek v ČR, což rozhodně není neprávem udělené označení. Vzhledem k obrovskému množství učiva, které je na ně třeba znát, často představují větší výzvu než maturitní zkouška a studenti je mnohdy dokonce přirovnávají k některým zkouškám na vysoké škole. Proto je dobré přípravu na přijímací zkoušky nepodcenit.
Jak už jsme zmínili v úvodu, základem je mít jasno, že o studium skutečně stojíte, protože bez motivace do učení lze dlouhou přípravu na přijímačky na medicínu jen obtížně zvládnout.
Zpracování výsledků testů obvykle trvá několik dní. Svůj bodový zisk a pořadí uchazeči zjistí v informačním systému dané fakulty, vyrozumění o přijetí/nepřijetí ke studiu a další dokumenty jsou doručovány mnohdy také poštou na doručovací adresu uchazeče.
Rozhodnutí o přijetí je důvod k oslavám. Pokud ses dostal na více fakult, popřemýšlej, která se ti nejvíce zamlouvá. Co ale dělat v opačném případě? Jestli přijímací zkoušky byly neúspěšné, nevěš hlavu. Nezapomeň, že úspěšnost se pohybuje kolem 20 procent. Jinými slovy – většina uchazečů neuspěla. Zamysli se nad tím, co se nepovedlo a co by se příště dalo udělat lépe nebo jinak.
Dalším krokem by měla být tvorba studijního harmonogramu respektujícího tvoje studijní schopnosti a možnosti. Někomu bude příprava trvat pár týdnů, někomu řadu měsíců. Je proto třeba důkladně zvážit, kolik času budeš potřebovat, a podle toho si učivo rozvrhnout. Plánování a vytvoření rozvrhu považujeme za to nejdůležitější. Představ si studovat každý den po dobu několika týdnů jednu hodinu denně – to nezní tak špatně. Naproti tomu stojí dohánění všech těchto hodin v posledním týdnu před přijímačkami. Jedna hodina se může zdát jako krátký čas, nejvíc ale stejně udělá kontinuita. Vyměnit 60 minut denně za to, že ti to zajistí úspěch na přijímačkách na tvoji vysněnou školu, se vyplatí!
Vytvoření harmonogramu a systému má ještě jednu velkou výhodu. A to že vždycky, když si sedneš ke stolu, budeš vědět, kde jsi skončil a kde máš pokračovat. Nemůže se tak stát, že budeš hodinu vymýšlet s čím začít, a nezačneš tak prokrastinovat. Také odškrtávání plánu může být motivační – čím víc otázek budeš mít za sebou, tím blíž budeš ke svému cíli.
Důležité je postupovat systematicky, abys pak den před testy nezjistil, že si vynechal nějaké zásadní téma. Proto poté co si prostuduješ důkladně přijímací testy preferované fakulty, si vypiš co nejpodrobnější seznam toho, co budeš muset projít. Pro začátek je nejlepší vypsat si dané předměty, tedy biologii, chemii a fyziku, a ty dále dělit. Zkus také odhadnout čas, který nad tím strávíš. Spočítej dny, které zbývají do zkoušek, a učivo podle toho rozděl. Je mnohem více motivační, když vidíš, menší množství učiva na každý den než celou tuto porci najednou. Počítej ale s časovou rezervou – vždycky každému chybí minimálně jeden den k zopakování a poslednímu ujištění. Jedna z možností je si tedy deadline nepsat na den předcházející přijímačkám, ale o ještě den dřív. Tak budeš mít jistotu, že všechno stihneš. Je ale taky možné, že některé dny budeš produktivnější a zvládneš naplánované učivo za kratší dobu. V takových případech se zamysli, jestli se vyplatí udělat příklad nebo menší kapitolu navíc, nebo je lepší třeba zopakovat věci z předchozího dne.
Nepřeskakuj témata, do kterých se ti nechce. Zaprvé, čím více to budeš oddalovat, tím více se ti do toho nebude chtít. A zadruhé, ani za týden, ani za měsíc to rozhodně nebude lepší. Nemá cenu před sebou sunout něco, co stejně budeš muset udělat. Tahle koule by se totiž začala zvětšovat a i pouhé přemýšlení nad ní vysiluje a stresuje. Navíc ze sebe budeš mít lepší pocit a získáš sebevědomí, když to zvládneš.
Možností jak se učit je opravdu mnoho, takže pokud cítíš, že ti některý způsob nevyhovuje, neváhej zkusit jiný. Uvědom si ale, že nejtěžší je vždycky začít. Když se ale dostaneš do správné flow, uteče to a navíc tě to bude bavit. Odlož telefon a nenech se ničím rozptylovat.
Tato rada se možná může jevit vtipně a nelogicky, ale víme, o čem mluvíme. Odpočinek je extrémně důležitý. Pokud během času vymezeného na přípravu budeš opravdu produktivní, nemá cenu nad tím sedět každý den do noci. Stejně bys u toho usínal. Je mnohem lepší strávit vymezený čas opravdu produktivně, a pak i produktivně odpočívat. Nekonečné sezení u stolu nad učebnicemi totiž snadno vede k prokrastinaci. Dopřej si proto od učení pauzu, zasloužíš si ji. Mysli taky na spánek – všichni víme, jak moc je důležitý.
Biologie se skládá přibližně z následujících témat: historie, eukaryotická buňka (její molekulární podstata, struktura, fyziologie a dělení), viry a prokaryota, biologie rostlin a hub, biologie člověka, tedy kosterní, svalová a oběhová soustava, a na závěr ekologie a evoluce.
Historie se týká důležitých dat a milníků, jako je objev DNA, historie medicíny v Česku a na Slovensku, ale i významných vědců. Součástí tématu eukaryotické buňky je její stavba a funkce, buněčné organely a základy buněčného dělení. Téma zahrnuje i mnohobuněčné organismy, jelikož jsou tvořeny právě z eukaryotických buněk. Biologie rostlin a hub patří spíše v kontextu studia medicíny mezi okrajová témata, v testech se pár otázek ale objevuje. Otázky z tohoto tématu se týkají převážně fotosyntézy – za jakých podmínek může probíhat, jak funguje, a to i z hlediska chemických procesů, a jaké jsou důsledky tohoto procesu. Součástí je i stavba rostlin a hub, jejich taxonomie a rozmnožování.
Biologie člověka je samozřejmostí. Zahrnuje tři velká témata – kosterní soustavu, svalovou soustavu a oběhovou soustavu. Téma kosterní soustavy se zabývá kostrou jako celkem, ale i samotnou strukturou kostí, často se otázky týkají jednotlivých koster a také jejich latinských názvů. Latinská terminologie se ti ale bude hodit při samotném studiu, takže rozhodně čas věnovaný jejím studiem není ani trochu zbytečně strávený. Svalová soustava se týká otázek ohledně její stavby, funkce, dělení, vlastností a lokalizace. Stejně jako v předchozím tématu některé otázky ověřují znalost odborného názvosloví. Je důležité zaměřit se převážně na svaly končetin a jiné velké významné svaly, s ostatními se seznámíte v průběhu studia. Podkapitola oběhová soustava se zaměřuje na otázky týkající se anatomie a fyziologie kardiovaskulárního systému. Pravděpodobně se budeš na toto téma muset o něco více zaměřit, protože je na pomezí toho, co se na středních školách učí. Nutno podotknout, že na těchto základech studium medicíny staví.
Téma ekologie a evoluce se zdá být opravdu jednoduché, a tak to svádí k tomu ho přeskočit. Ale vzhledem k tomu, že většinou ani na středních školách to není příliš do hloubky probírané téma, je dobré se na něj zaměřit. Úlohy bývají poměrně jednoduché, ale mnohdy je nutné znát odborné názvosloví. V testech se neobjevuje příliš mnoho otázek na toto téma, ale byla by škoda za ně nezískat body. Znalost těchto dvou témat může také přinést pochopení jiných témat, když si uvědomíš propojení, které mezi nimi je.
Test z fyziky je zaměřen převážně na příklady, objevují se i otázky na teorii, ale v mnohem menší míře. Prověřují se tato témata středoškolské fyziky: základní fyzikální pojmy/principy, mechanika, kmitání, vlnění a akustika, termika, molekulová fyzika, elektřina a magnetismus, elektromagnetické vlnění a optika. Je nutné znát fyzikální zákony, převody jednotek, vzorečky, jednotky, fyzikální principy… Ve všech oblastech je ideální, když pochopíš to, na jakých principech děje probíhají. Mnohdy je nutné i odvozování ze základních vzorečků, a to bez skutečného pochopení prakticky nejde.
První téma prověřuje znalosti základních principů fyziky, v některých úlohách je potřeba spíše logické myšlení než naučené definice. Typicky se otázky zaměřují například na veličiny soustavy SI, na jednotky různých fyzikálních rozměrů apod.
Mechanika ověřuje znalosti jak ohledně hmotného bodu, jeho pohybu a vlastností tohoto pohybu (kinematika a dynamika), tak kapalin (hydrostatika a hydrodynamika) a plynů (aerostatika a aerodynamika). Termika se zabývá vlastnostmi látek s ohledem k teplotě, součástí je také termodynamika. Molekulová fyzika obsahuje příklady zaměřené na částicové struktury látek. Kapitola elektřina a magnetismus pokrývá oblasti jako stejnosměrný a střídavý elektrický proud, elektrické obvody, vlastnosti elektrických spotřebičů, elektromagnetické děje a jevy, indukce, oscilátor polovodičové součástky. Příbuzným tématem je elektromagnetické vlnění, které se zaměřuje na obecné otázky tohoto tématu, také světlem, a z části navazuje na další téma, a to vlnovou optikou. Další kapitola se věnuje geometrické optice. Z tohoto tématu tě čekají otázky na zrcadla, čočky, lidské oko a optické přístroje.
Test z chemie obsahuje učivo sledující témata ze středoškolské výuky. Prověřuje znalost teorie, ale je zaměřen i prakticky, a to prostřednictvím výpočtů. Je dobré projít si a nastudovat tyto oblasti chemie: anorganické názvosloví, látkové množství a hmotností zlomky, stavba atomu, periodická soustava prvků, prvky a anorganické sloučeniny, chemická vazba, polarita a chemické reakce, směsi, koncentrace roztoků a neutralizace, kyseliny, zásady a elektrolyty, organická chemie, sacharidy, lipidy a proteiny, nukleové kyseliny, vitamíny, hormony a metabolismus.
Uvědom si také, že tyto tematické oblasti na sebe navazují. Proto je dobré pochopit všechny kapitoly a žádnou nepřeskočit. Některá témata jsou syntézou jiných témat, k jejich pochopení je tak nutná znalost všech z nich.
Pro počítání příkladů je nezbytné naučit se některé údaje, hmotnosti, konstanty apod. Patří mezi ně například relativní atomové hmotnosti některých prvků (vodíku, uhlíku, kyslíku, případně i dusíku). Relativní atomové hmotnosti ostatních prvků bývají napsané v zadání.
Jak už jsme napsali, není možné při testu používat periodickou soustavu prvků. Její znalost je v části chemie naprosto elementární a nezbytná. Umístění prvků v tabulce odpovídá vlastnostem, které mají. To využiješ i v některých úlohách. Asi si říkáš, že není možné se tabulku z paměti naučit. Ve skutečnosti to možné je, usnadnit to může mnemotechnická pomůcka. Jedná se o mnohdy nesmysluplné věty, které se ale skládají ze slov začínající na zkratky prvků. Skvělým způsobem, jak se je naučit, je například si tyto věty přepsat na papírky a ty si vylepit po pokoji. Vždycky, když půjdeš kolem, si je přečteš, a tak se ti budou dostávat snáze do paměti.
Mimochodem mnemotechnické pomůcky jsou jedním z nejlepších pomocníku při učení. Pomoct můžou stejná písmena na začátcích slov, podobné slabiky, nebo tvoření vět (i těch zdánlivě nesmysluplných) a příběhů.
Není snad třeba příliš zdůrazňovat, že pokud uvažuješ o studiu na lékařské fakultě, je vhodné dávat pozor v hodinách přírodních věd a v posledním ročníku střední školy se kvalitně připravovat na maturitu z těchto předmětů, protože učivo k přijímacím zkouškám na medicínu z velké části tematicky odpovídá obsahu předmětů na všeobecných gymnázií. Navíc maturita z těchto předmětům může být skvělým shrnutím toho, co ses naučil během všech let. Avšak ani v případě, že nepřecházíš z gymnázia, nejsou všechny šance ztracené. Příprava ale pravděpodobně zabere o něco víc času.
Jednotlivé fakulty většinou poskytují seznam doporučené literatury. Před samotnou přípravu, když ještě nemáš představu, z čeho je nejlepší se učit, je dobré si seznam projít alespoň pro orientační představu. Položkami v tomto seznamu jsou převážně souhrnné učebnice koncipované pro gymnázia. V případě programu všeobecného lékařství si vystačíš s učebnicemi týkající se biologie, chemie a fyziky. Na přijímačky na některé nelékařské programy musíš zařadit i jiné příručky: jedná se například o somatologii a adiktologii.
Učebnice, které se věnují přímo přijímačkám, mohou být dobrým základem k dlouhodobé přípravě. Tyto učebnice totiž tvoří tematickou osu, která sleduje to, co je obsahem právě přijímacích testů. Je výhodné pořídit si učebnici, která osvětluje alespoň orientačně teorii. Například vypsané vzorečky na začátcích kapitol ti usnadní hodně práce a ušetří spoustu času. Díky učebnici získáš představu, jak testy vypadají.
Jako přehledný, ucelený a obsahově bohatý teoretický základ může být edice středoškolských učebnic Odmaturuj!, která se věnuje všem zmíněným předmětů. Mezi dalšími často doporučovanými učebnicemi jsou Přehled biologie od Stanislava Rosypala a Přehled středoškolské chemie od Jiřího Vacíka. Z fyziky se jedná o sérii učebnic pro gymnázia vydávané nakladatelstvím Prometheus.
V pozdějších fázích přípravy je vhodné se začít seznamovat s modelovými otázkami konkrétních fakult, na které se budeš hlásit. Jestli je ovšem daná fakulta vydává. Pokud ne, je nápomocné podívat se alespoň na testy z minulých let. Existují ale i specializované učebnice, které představují přehledný souhrn těchto modelových úloh. Shrnout takové množství úloh do jedné učebnice je možné právě díky tomu, že přijímací testy jsou obsahově blízké.
Existuje také řada přípravných kurzů, ať už poskytovaných samotnými univerzitami, nebo soukromými společnostmi. Pokud bys tedy přípravu sám nezvládal, pro zvýšení svých šancí se přihlas na některý z těchto kurzů, které obvykle vyučují lidé s výbornou znalostí zkouškových testů a které vám ochotně poradí se složitými příklady. Pokud máš ale problém pouze s jedním předmětem, nemá cenu platit za celý kurz. V takovém případě bude nejlepší možnost sehnat si na pár hodin doučování z daného předmětu. Doučování je skvělé hlavně proto, že je většinou individuální, a tak můžeš přijít s konkrétní úlohou. Peníze utracené za doučování nebo přípravné kurzy ale nepovažuj za vyhozené. Výměnou za ně totiž můžeš získat opravdu hodně času. Nad nějakým příkladem bys nejspíš strávil mnohonásobně víc času.
Skvělé zdroje informací bývají i zdarma dostupné na internetu. Zároveň to může být příjemné zpestření, když budeš mít pocit, že se v tom nekonečném stohu učebnic už prostě topíš. Některá témata z biologie, z chemie a z fyziky jsou zpracovaná na webu „Khanova škola“. Spousta videí, která osvětlují témata z chemie a fyziky (zajímat tě bude ale určitě i matematika), je dostupná na YouTube kanálu Isibalo. Dalším skvělým kanálem na YouTube je Chemická Nalejvárna, která se zaměřuje na maturitní otázky z chemie. Přehledně je shrnuta látka z fyziky ve veřejně dostupné Encyklopedii fyziky a také na stránkách Fyzika 007. Pokud bychom měli být konkrétnější, tak například na učení hlavně organických a biochemických vzorců a struktur existuje aplikace Amino acid quiz (dostupná pro Android i iOS). Aplikací je ale mnohem víc.
Zkrátka hledej všechny možnosti. Existuje i celá řada profilů na Instagramu. To během scrollování může přinést sem tam například nějaký kvíz, a tak budeš v kontaktu s těmito obory neustále. Některé profily také ve stručnosti seznamují s některými tématy. Bude to i dobrá připomínka přestat scrollovat a jít se učit J. Není od věci také sledovat instagramové profily konkrétních fakult. Většinou se dozvíš zajímavé informace o fakultě celkově a o akcích, které pořádají (a že jich není málo!). Narazit můžeš i na příspěvky od studentů ohledně tipů na přijímačky nebo o zkušenostech ze samotného studia. Je to taky skvělý způsob, jak se s fakultou trochu seznámit a poznat ji, a možná si i ujasníš, jestli je právě tato fakulta pro tebe.
Jako motivace můžou fungovat také facebookové skupiny, v nichž jsou lidé, kteří se na medicínu zrovna připravují. Jednou z nich je skupina pro středoškoláky, kteří se hlásí na LF na MUNI. Před přijímačkami pořádají i setkání, a tak se můžeš seznámit s budoucími kolegy.
Zkus hledat i podcasty na Spotify, spousta nadšenců natáčí epizody na tato témata. Je to způsob, jak část strávený například na cestě v autobuse udělat produktivním. Navíc když se budeš obklopovat všemi různými možnostmi, získáš skvělý přehled, který se může hodit například u ústní části zkoušky (v případě, že tě čeká).
V případě, že nepomůže ani odvolání a nemáš zájem o některý z nabízených příbuzných oborů, je možné zapsat se do takzvaného nultého ročníku. Ten organizují univerzity, ale i různé vzdělávací agentury. Cena za tyto kurzy se pohybuje v řádech tisícikorun, záleží na tom, která univerzita nebo agentura ho pořádá a jak moc je intenzivní. Buď probíhá každý den několik hodin (například 3 hodiny dopoledne nebo odpoledne), nebo dva celé dny v týdnu (zpravidla v pátek a o víkendu – agentury myslí na uchazeče, kteří pracují). Největší nevýhodu představuje to, že studenti nultého ročníku nemají status studenta, tedy je nutné platit si sociální a zdravotní pojištění, neplatí pro ně ani žádné studentské slevy.
Neexistuje lepší způsob, jak zjistit, jestli tě práce bude skutečně bavit a taky jestli chceš pracovat v tomto prostředí. Pokud máš známé, kteří by ti praxi mohli poskytnout, zkus se jim ozvat. Je možné domluvit se i s většinou nemocnic na dobrovolnickém programu. Vzhledem k tomu, že dobrovolníci nemají možnost v žádném ohledu pečovat o nemocné (jelikož nemají dostatečnou kvalifikaci), práce spočívá převážně v poskytnutí společnosti pacientům. Ale i to ti umožní nakouknut do nemocnice a na práci lékařů z úplně jiného úhlu pohledu než doposud.
Vždycky mysli na to, že přesné informace ohledně přihlášky, průběhu přijímacího řízení, bodových bonifikací a případně i podmínek přijetí bez přijímacích zkoušek nalezneš v aktuální podobě vždy na webových stránkách příslušných fakult. Když si skutečně nevíš rady, je také možnost kontaktovat pracovníky fakulty, kteří se o přijímací řízení starají.
Závěrem neuškodí znovu zdůraznit první bod, a sice motivaci – příprava na přijímací zkoušky sice není jednoduchá, ale pokud víš, proč to děláš, a navíc jsi přípravě ochoten něco obětovat, tvoje šance na přijetí ke studiu na lékařské fakultě významně rostou.
A co nejdůležitějšího by sis měl odnést z tohoto článku?
Držíme palce, ať jsou přijímačky na medicínu úspěšné!
