Medicína - VÝSLEDKY


Správně: 14/120   špatně: 16/120  nezodpovězeno: 90/120    

Legenda:           Správná odpověď
          Špatná odpověď
          Nezvolená správná

Procentuální úspěšnost: 8.33 %     Počet bodů: 10.00


Váš percentil vůči ostatním řešitelům: 15.00


Biologie


  1. První pitvu člověka provedl v českých zemích:


    A) Josef Koutný
    B) Ján Jesenský
    C) Otto Linhart
    D) Ivo Trešl
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    První pitvu na našem území provedl Ján Jesenský.


  2. Na základě komplementarity bází se v DNA s1deninem (A) páruje:


    A) T
    B) G
    C) C
    D) U
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Na základě komplementarity bází se s1deninem v DNA páruje thymin (T). Odpověď U je špatně, protože se nejedná o mRNA, ale DNA.


  3. Vyberte řetězec mRNA komplementární k následujícímu řetězci – AUCCGCGAUAUUCG:


    A) UACCCGCUAUAAGC
    B) UAGCCGCAUUAAGG
    C) UAGCCGCUUUAAGC
    D) UAGGCGCUAUAAGC
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Výsledný řetězec získáme tak, že spárujeme adenin s uracilem a guanin s cytosinem a naopak.


  4. Mezi disacharidy nepatří:


    A) maltóza
    B) sacharóza
    C) laktóza
    D) fruktóza
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Fruktóza je monosacharid.


  5. Autotrofní buňka získává uhlík z:


    A) oxidu uhličitého
    B) GTP
    C) glukózy
    D) mastných kyselin
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Autotrofie je způsob výživy, kdy je zdrojem uhlíku oxid uhličitý a energie je získávána oxidací anorganických látek nebo ze světla.


  6. Která z následujících organel obsahuje DNA?


    A) jen mitochondrie
    B) mitochondrie a ribozomy
    C) mitochondrie a lysozomy
    D) vakuola
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Mitochondrie jsou semiautonomní organely, obsahují tedy DNA. Ostatní uvedené organely nejsou semiautonomní.


  7. V mitochondriích probíhá:


    A) anaerobní glykolýza
    B) aerobní glykolýza
    C) úprava proteinů
    D) respirační řetězec
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Z uvedených dějů v mitochondriích probíhá pouze respirační řetězec. Anaerobní a1erobní glykolýza probíhají v cytoplazmě a úprava proteinů převážně v Golgiho aparátu.


  8. DNA se v eukaryotické buňce nevyskytuje v:


    A) jádře
    B) plastidech
    C) mitochondriích
    D) ribozomech
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Z uvedených organel se DNA nevyskytuje pouze v ribozomech.


  9. Exocytóza je:


    A) aktivní transport iontů do buňky přes membránu
    B) pasivní příjem tuků do buňky
    C) vylučování látek z buňky
    D) příjem látek do buňky
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Exocytóza je proces vylučování látek přes buněčnou membránu do extracelulární matrix. Opakem je endocytóza, což je příjem látek přes membránu do buňky.


  10. Mezi roztoče nepatří:


    A) trudníci a svilušky
    B) klíště obecné
    C) zákožka svrabová
    D) veš šatní
    E) sametky

    Roztoči jsou druhově nejbohatším řádem pavoukovců, kteří náleží do podkmene klepítkatců a kmene členovců. Veš šatní sice také řadíme mezi členovce, ale patří do podkmene šestinozí a třídy hmyz.
    Všechny organismy uvedené v odpovědích mohou v dospělosti nebo v některém ze svých stadiích parazitovat na člověku.


  11. Chorion:


    A) je společný zárodečný list
    B) je vnitřní zárodečný obal
    C) je vnější zárodečný list
    D) je vnitřní zárodečný list
    E) je vnější zárodečný obal

    Chorion je vnější zárodečný (plodový) obal. Zajišťuje výživu zárodku, je součástí placenty.
    Další plodové obaly jsou amnion (vnitřní plodový obal obklopující amniovou dutinu s plodovou tekutinou) a1llantois, který slouží k výživě, výměně plynů a hromadění odpadních látek zárodku.
    Jako zárodečné listy označujeme hlavní populace buněk, které vznikají během embryogeneze a následně tvoří různé orgány a části těla živočichů. Nejedná se tedy o synonymum k zárodečným obalům.


  12. Spavou nemoc přenáší:


    A) štěnice domácí
    B) komár Anopheles
    C) klíště obecné
    D) moucha tse­‑tse
    E) veš muňka

    Spavou nemoc přenáší moucha tse­‑tse (Glossina palpalis) nazývaná též bodalka.


  13. Mezi kořenonožce (Rhizopoda) dle tradičního dělení řadíme:


    A) trypanozomu spavičnou
    B) měňavku úplavičnou
    C) háďátko řepné
    D) kokcidii kočičí (Toxoplasmu gondii)
    E) ničivku (Leishmanie)

    Dle tradičního dělení mezi kořenonožce (Rhizopoda) patří jednobuněčné organismy se schopností tvorby panožek, pseudopodií. Ty jim pomáhají v pohybu a umožňují fagocytovat potravu. Jedněmi z nejznámějších zástupců jsou měňavky.
    Nové poznatky o fylogenezi prvoků (Protista) odhalily, že měňavky, jež byly původně společně řazeny do skupiny kořenonožců, patří do několika různých nepříbuzných skupin prvoků. Mezi kořenonožce bylo naopak na základě příbuznosti zařazeno i mnoho prvoků, kteří panožky netvoří.


  14. Na konci meiotického dělení vznikají:


    A) 2 buňky s diploidním počtem chromozomů
    B) 2 buňky s haploidním počtem chromozomů
    C) 4 buňky s diploidním počtem chromozomů
    D) 4 buňky s haploidním počtem chromozomů
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Výsledkem meiotického dělení jsou čtyři buňky s haploidním počtem chromozomů. Dvě buňky s diploidním počtem chromozomů vznikají mitotickým dělením.


  15. Karyokineze nemůže být:


    A) dělení přímé
    B) dělení nepřímé
    C) dělení redukční
    D) Žádná z odpovědí a) až c) není správná.
    E) Všechny odpovědi a) až c) jsou správné.

    Dělení buněčného jádra (karyokineze) může být přímé (amitóza), nepřímé (mitóza) a redukční (meióza).


  16. Pořadí fází buněčného cyklu je:


    A) G1, S, G2, M
    B) M, S, G1, G2
    C) G1, G2, S, M
    D) S, G1, M, G2
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Fáze buněčného cyklu jsou seřazeny následovně: G1, S, G2, M.


  17. Vyberte správně seřazené fáze mitózy:


    A) profáze, telofáze, metafáze, anafáze
    B) telofáze, anafáze, metafáze, profáze
    C) anafáze, telofáze, metafáze, profáze
    D) profáze, metafáze, telofáze, anafáze
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Fáze mitózy jsou profáze, metafáze, anafáze, telofáze.


  18. Bakteriální buňka obsahuje:


    A) lysozomy
    B) endoplazmatické retikulum
    C) jádro
    D) mitochondrie
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Prokaryotická buňka neobsahuje jádro, lysozomy, endoplazmatické retikulum ani mitochondrie. Obsahuje pouze nukleoid a ribozomy.


  19. Vyberte správné tvrzení o bakteriích:


    A) Bakterie mají nukleoid ohraničený biomembránou.
    B) Bakterie se rozmnožují pohlavně i nepohlavně.
    C) Některé bakterie jsou schopny vázat vzdušný dusík.
    D) Bakterie mají nukleozomy.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Bakterie nemají nukleozomy, neboť nemají histony. Nukleoid není ohraničen biomembránou. Bakterie se rozmnožují pouze nepohlavně.


  20. Stafylokok:


    A) má tvar spirochety
    B) má tvar sarciny
    C) má tvar vibria
    D) má tvar spirily
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Stafylokok má tvar hroznu.


  21. Výměna genetické informace se u bakterií nazývá:


    A) transdukce
    B) transformace
    C) konjugace
    D) rekombinace
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Konjugace neboli spájení je typ výměny informace mezi dvěma bakteriálními buňkami. DNA je předávána ve formě plazmidu.


  22. Organismy při fotosyntéze využívají:


    A) infračervené záření
    B) viditelné světlo
    C) ultrafialové záření
    D) mikrovlny
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Organismy využívají při fotosyntéze viditelné světlo (vlnové délky cca 400–800 nm).


  23. Vyberte správné tvrzení o buňkách hub:


    A) buňka nemá diferencované jádro
    B) buněčná stěna je z celulózy
    C) zásobní látkou buněk je glykogen
    D) buňka obsahuje plastidy
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Zásobní látkou buněk hub je glykogen. Buňka hub má diferencované jádro, Golgiho aparát, endoplazmatické retikulum, mitochondrie atd. Buněčná stěna je z chitinu. Buňky hub neobsahují plastidy, nejsou schopny fotosyntézy.


  24. Vyberte správné tvrzení o fotofosforylaci:


    A) Fotofosforylace je děj, při kterém se pomocí elektronového gradientu syntetizuje v tylakoidech ATP.
    B) ATP vzniklé fotofosforylací je využito při fotolýze vody.
    C) ATP vzniklé fotofosforylací je využito při tvorbě NADPH+.
    D) Protonový gradient je klíčový pro ATP syntázu.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Fotofosforylace je děj, při kterém se pomocí protonového gradientu syntetizuje v tylakoidech ATP. Protonový gradient je klíčový pro ATP syntázu. ATP vzniklé fotofosforylací se využívá v temnostní fázi fotosyntézy.


  25. Mezi fytohormony neřadíme:


    A) auxin
    B) giberelin
    C) kumarin
    D) bursikon
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Bursikon je hormon hmyzu. Ostatní hormony řadíme mezi fytohormony – hormony rostlin.


  26. Krčních obratlů je:


    A) 6
    B) 7
    C) 8
    D) 12
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Krčních obratlů (vertebrae cervicales) je 7.


  27. Tibia je:


    A) kost lýtková
    B) kost kyčelní
    C) kost stehenní
    D) kost holenní
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Tibia je kost holenní.


  28. Kolenní kloub je tvořen:


    A) kostí stehenní, kostí holenní a kostí lýtkovou
    B) kostí stehenní a kostí holenní
    C) kostí stehenní, kostí kyčelní a kostí lýtkovou
    D) kostí stehenní, kostí holenní a čéškou
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Kolenní kloub je tvořen kostí stehenní, kostí holenní a největší sezamskou kostí – čéškou.


  29. Vyberte nesprávné tvrzení:


    A) Novorozenec má více kostí než dospělý člověk.
    B) Lidská kostra dospělého člověka má asi 210 kostí.
    C) Kost slzní řadíme mezi kosti mozkovny.
    D) K pletenci horní končetiny řadíme pouze lopatku a klíční kost.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Novorozenec má více kostí než dospělý, protože některé kosti v dětství a dospělosti srůstají. Kost slzní řadíme mezi kosti obličejové části lebky. K pletenci horní končetiny řadíme pouze lopatku (scapula) a klíční kost (clavicula).


  30. Musculus biceps brachii (dvojhlavý sval pažní) je:


    A) flexor
    B) extensor
    C) adduktor
    D) abduktor
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Musculus biceps brachii patří mezi flexory – ohýbače.


  31. Mezi svaly krku řadíme:


    A) musculus sternocleidomastoideus
    B) musculus sartorius
    C) musculus quadriceps femoris
    D) musculus triceps surae
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Musculus sartorius – krejčovský sval, musculus quadriceps femoris – čtyřhlavý sval stehenní, musculus triceps surae – trojhlavý sval lýtkový, musculus sternocleidomastoideus – zdvihač hlavy.


  32. Příčně pruhovaná svalovina:


    A) označuje se také jako kosterní svalovina
    B) nenachází se v hltanu a jícnu
    C) netvoří bránici
    D) neobsahuje sarkomery
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Příčně pruhovaná svalovina se označuje také jako kosterní svalovina, neboť se často upíná ke kosti.


  33. Vyberte nesprávné tvrzení:


    A) Myocyty příčně pruhované svaloviny jsou vícejaderné.
    B) U kosterní svaloviny platí: jednomu svalovému vláknu se rovná jedna svalová buňka.
    C) Myocyt hladké svaloviny má vřetenovitý tvar.
    D) Myocyt hladké svaloviny je vícejaderný.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Myocyt hladké svaloviny je vřetenovitý a má jedno paličkovité jádro.


  34. Vyberte správné tvrzení:


    A) Žíly mají vždy silnější vrstvu hladké svaloviny než tepny.
    B) Žíly vedou krev směrem ze srdce.
    C) Srdce má hmotnost přibližně 260–320 g.
    D) Střední vrstvu srdeční stěny tvoří srdeční svalovina – endokard.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Tepny mají vždy silnější vrstvu hladké svaloviny než žíly. Tepny vedou krev směrem ze srdce, žíly směrem do srdce. Střední vrstvu srdeční stěny tvoří srdeční svalovina – myokard.


  35. Koncentrace červených krvinek je u žen asi:


    A) 4,5 ⋅ 1012/l
    B) 5 ⋅ 109/l
    C) 6 ⋅ 106/l
    D) 7 ⋅ 1012/l
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Koncentrace červených krvinek je u žen přibližně 4,5 ⋅ 1012/l.


  36. γ­‑globuliny:


    A) fungují jako protilátky
    B) transportují Fe2+
    C) transportují tuky
    D) vážou vodu
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    γ­‑globuliny neboli imunoglobuliny jsou proteinové protilátky, které jsou schopny jako součást imunitního systému identifikovat a zneškodnit cizí antigeny.


  37. Mezi granulocyty neřadíme:


    A) monocyty
    B) neutrofily
    C) bazofily
    D) eozinofily
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Mezi granulocyty neřadíme monocyty. Monocyty patří mezi agranulární leukocyty. Monocyt patří mezi největší bílé krvinky. Po vycestování z krevního oběhu do tkání se mění na makrofág. Monocyty tvoří asi 3–8 % všech bílých krvinek.


  38. Tzv. sapientace je děj doprovázený:


    A) zvětšováním mozku
    B) začátkem bipedální chůze
    C) vývojem mozkového kmene
    D) zkrácením kostí předloktí
    E) změnou polohy týlního otvoru

    Sapientace je konečná fáze vývoje vedoucího ke vzniku moderního člověka. Dochází při ní ke zvětšování mozku především v oblasti čelních mozkových laloků. Morfologické změny jsou doprovázeny změnami myšlení – rozvíjí se schopnost kognitivních funkcí (abstraktní myšlení, řeč).


  39. Dekompozitoři jsou:


    A) konzumenti druhého řádu
    B) všichni heterotrofové
    C) parazité
    D) organismy rozkládající mrtvou biomasu
    E) všichni autotrofové

    Dekompozitor neboli rozkladač je organismus podílející se na rozkladu mrtvé organické hmoty na jednodušší látky. Mezi dekompozitory patří hlavně bakterie a houby.


  40. Kolik objemových procent zabírá v1tmosféře kyslík?


    A) 78 %
    B) 21 %
    C) 13 %
    D) 5 %
    E) < 1 %

    Jednotlivé plyny jsou v1tmosféře objemovými procenty zastoupeny takto: 78 % dusíku, 21 % kyslíku a 1 % ostatních plynů (oxid uhličitý, vzácné plyny a další).




Fyzika


  1. Která z následujících odpovědí neobsahuje základní jednotky soustavy SI?


    A) Pa, N, A, Hz
    B) J, K, N, mol
    C) cd, Ω, H, C
    D) Wb, Pa, J, s
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Základními jednotkami soustavy SI jsou m (metr), kg (kilogram), s (sekunda), A (ampér), K (kelvin), cd (kandela) a mol (mol). V každé z odpovědí a)1ž d) se alespoň jedna základní jednotka soustavy SI vyskytuje, proto žádná z odpovědí a) až d) není správná.


  2. Fyzikální rozměr kg · m · s−2 odpovídá jednotce:


    A) pascal
    B) watt
    C) newton
    D) joule
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Fyzikální rozměr jednotky lze určit ze vzorce pro danou veličinu. Pro tlak, jehož jednotkou je pascal, platí vzorec . Po dosazení jednotek tedy:

    Pa = (kg · m · s<;sup>;−2<;/sup>;)/m<;sup>;2<;/sup>; = kg · m<;sup>;−1<;/sup>; · s<;sup>;−2<;/sup>;.

    Pro výkon, jehož jednotkou je watt, platí vzorec . Po dosazení jednotek tak platí:

    W = (kg · m<;sup>;2<;/sup>; · s<;sup>;−2<;/sup>;)/s = kg · m<;sup>;2<;/sup>; · s<;sup>;−3<;/sup>;.

    Pro sílu s jednotkou newton platí vzorec , tedy:

    N = kg · m · s<;sup>;−2<;/sup>;.

    Joule je jednotkou energie nebo práce, pro niž platí vzorec

    Po dosazení jednotek platí:

    J = (kg · m · s<;sup>;−2<;/sup>;) · m = kg · m<;sup>;2<;/sup>; · s<;sup>;−2<;/sup>;.


  3. Určete jednotku fyzikální veličiny intenzita osvětlení E:


    A) cd (kandela)
    B) lm (lumen)
    C) W · m−2
    D) lx (lux)
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Kandela (cd) je jednotkou fyzikální veličiny svítivost, lumen (lm) je jednotkou světelného toku, W · m−2 je jednotkou intenzity záření, lux (lx) je jednotkou intenzity osvětlení.


  4. Ve které trojici fyzikálních veličin se vyskytují pouze skalární fyzikální veličiny?


    A) objem, teplota, zrychlení
    B) elektrický odpor, rychlost, energie
    C) teplo, práce, tíha
    D) síla, valivý odpor, magnetická indukce
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Objem a teplota jsou skalární fyzikální veličiny, zatímco zrychlení je vektorová veličina. V možnosti B se vyskytuje vektorová fyzikální veličina rychlost, zatímco elektrický odpor a energie jsou skalárními veličinami; stejně tak v možnosti C se nachází jedna vektorová fyzikální veličina, a to tíha. Možnost D obsahuje dvě vektorové fyzikální veličiny (síla, magnetická indukce) a jen jednu skalární, žádná z odpovědí a) až d) tedy není správná.


  5. Jaký tvar bude mít projekce závislosti dráhy rovnoměrně zrychleného pohybu na čase v kartézské soustavě souřadnic?


    A) přímka rostoucí s časem
    B) přímka rovnoběžná s osou x
    C) větev hyperboly
    D) část paraboly
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    V kartézské soustavě souřadnic jsou souřadné osy vzájemně kolmými přímkami, ve dvourozměrné soustavě obvykle značenými x a y. Projekce závislosti dráhy rovnoměrně zrychleného pohybu na čase bude mít tvar části/větve paraboly, protože rychlost takto se pohybujícího tělesa s časem neustále roste, a za každou další sekundu tak urazí stále větší a větší vzdálenost.


  6. Jaké (záporné) zrychlení má vlak během rovnoměrně zpomaleného pohybu, při němž zastaví z počáteční rychlosti 50 m/s za dobu 100 s, a to na dráze dlouhé 2,5 km?


    A) −0,1 m/s2
    B) −0,2 m/s2
    C) −0,5 m/s2
    D) −0,8 m/s2
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Pro rychlost rovnoměrně zpomaleného pohybu platí vzorec , pro dráhu tohoto pohybu platí vzorec . Pro řešení tohoto příkladu stačí první vzorec, přičemž výsledná rychlost je rovna 0. Platí tedy:

    0 = v<;sub>;0<;/sub>; − a · t,

    a · t = v<;sub>;0<;/sub>;.

    Pro a platí:

    a = v<;sub>;0<;/sub>;/t = 50 m · s<;sup>;−1<;/sup>;/100 s = 0,5 m · s<;sup>;−1<;/sup>;.

    Protože se jedná o zpomalený pohyb, zrychlení působí proti směru jízdy a přiřazujeme mu znaménko minus.


  7. Jakou dráhu urazí od počátku brzdění po zastavení automobil, který z počáteční rychlosti 108 km · h−1 rovnoměrně zpomaloval se zrychlením a = −5 m · s−2?


    A) 50 m
    B) 90 m
    C) 100 m
    D) 70 m
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Počáteční rychlost je vhodnější vyjádřit v metrech za sekundu, tedy v = 108 km · h<;sup>;−1<;/sup>; = 30 m · s<;sup>;−1<;/sup>;. Pro dráhu rovnoměrně zpomaleného pohybu platí vzorec .

    Dobu trvání rovnoměrně zpomaleného pohybu je třeba vyjádřit ze vzorce pro rychlost tohoto pohybu ; protože pro výslednou rychlost platí v = 0, lze čas t vyjádřit jako . Znaménko v hodnotě zrychlení představuje pouze jeho směr, do výpočtu je třeba dosadit jeho absolutní hodnotu. Po dosazení do vzorce pro dráhu tak lze získat výsledek jako

    s = v<;sub>;0<;/sub>;(v<;sub>;0<;/sub>;/a) – ½ · a(v<;sub>;0<;/sub>;/a)<;sup>;2<;/sup>; = ½ · (v<;sub>;0<;/sub>;<;sup>;2<;/sup>;/a) = 0,5 · (302 m<;sup>;2<;/sup>; · s<;sup>;−2<;/sup>;/5 m · s<;sup>;−2<;/sup>;) = 0,5 · 180 m = 90 m.


  8. Jak velká síla působí na lano, na němž je ze studny svisle vzhůru a konstantní rychlostí 1,25 m · s−1 vytahován kbelík s vodou o hmotnosti 10 kg, jestliže je zanedbána hmotnost lana, odpor vzduchu i tření?


    A) 10 N
    B) 12,5 N
    C) 100 N
    D) 125 N
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Kbelík v tomto případě koná rovnoměrný přímočarý pohyb, přičemž pro těleso v tomto pohybu platí, že jsou na něj působící síly v rovnováze; rychlost tedy v této situaci nehraje roli. Síla působící na lano je v tomto případě shodná s tíhovou silou působící na kbelík s vodou a má tedy velikost

    F = F<;sub>;g<;/sub>; = m · g = 10 kg · 10 m · s<;sup>;−2<;/sup>; = 100 N.


  9. Které tvrzení bude správně popisovat čtyři tělesa o stejném objemu a tvaru, ale odlišné hustotě, která jsou umístěna v hloubce 1 metr pod volnou hladinou nádoby naplněné vodou?


    A) Všechna tělesa budou nadnášena stejně velkou vztlakovou silou.
    B) Na všechna tělesa bude působit stejně velká tíhová síla.
    C) Těleso o největší hustotě bude nadnášeno největší vztlakovou silou.
    D) Těleso o nejmenší hustotě bude nadnášeno největší vztlakovou silou.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Na všechna čtyři tělesa bude pod vodní hladinou působit vztlaková síla směrem vzhůru a tíhová síla opačným směrem. Pro velikost vztlakové síly platí , kde V1 je objem kapaliny vytlačený tělesem, ρ1 je hustota této kapaliny a g je tíhové zrychlení. Z uvedeného vztahu vyplývá, že jestliže budou tělesa ve stejné hloubce (a budou tedy do stejné míry ponořena), bude na ně působit stejně velká vztlaková síla. Pro velikost tíhové síly platí , kde V2 je objem celého tělesa, ρ2 je hustota tělesa a g je tíhové zrychlení. Tíhová síla je tedy závislá na hustotě jednotlivých těles, přičemž na těleso o největší hustotě bude působit největší tíhová síla.


  10. Jaký je správný tvar Bernoulliho rovnice?


    A) S1 · v1 = S2 · v2 = konst
    B) ½ · g · v2 + p = konst
    C) ½ · ρ · v2 + p = konst
    D) S1/v1 = S2/v2 = konst
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Bernoulliho rovnice je vyjádřením zákona zachování mechanické energie v laminárně proudící ideální kapalině. Představuje tedy součet kinetické a potenciální energie , přičemž potenciální energií je v tomto případě tlaková potenciální energie kapaliny uzavřené v trubici. Úpravou zmíněného vzorce lze získat obvyklý tvar Bernoulliho rovnice, a sice .


  11. Normálnímu tlaku vzduchu přibližně odpovídá hodnota:


    A) 100 torr
    B) 101,325 hPa
    C) 1 bar
    D) 0,01 MPa
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná

    Za normální hodnotu atmosférického tlaku byla stanovena hodnota 101 325 Pa = 101,325 kPa = 1 013,25 hPa = 1 atm (atmosféra), která odpovídá atmosférickému tlaku vzduchu u hladiny moře (při splnění dalších podmínek). Tato hodnota je často zaokrouhlována na 100 kPa = 0,1 MPa. 1 torr (mmHg) je tlak na dně sloupce rtuti o výšce 1 mm a odpovídá přibližně 133,322 Pa; 100 torr tedy představuje tlak přibližně 13 332,2 Pa. 1 bar je roven 100 kPa, a přibližně tak odpovídá tlaku 1 atm.


  12. Jak se změní rychlost proudění ideální kapaliny vodorovnou trubicí kulatého průřezu, jestliže se poloměr trubice 2× zvětší?


    A) Vzroste na dvojnásobek.
    B) Vzroste na čtyřnásobek.
    C) Klesne na polovinu.
    D) Klesne na čtvrtinu.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Pro rychlost proudění ideální kapaliny vodorovnou trubicí platí rovnice kontinuity toku , tedy . Pro průřez trubice platí vztah , průřez je tedy přímo úměrný druhé mocnině poloměru trubice. Jestliže se poloměr trubice 2× zvětší, vzroste plocha jejího průřezu na čtyřnásobek; tato změna povede dle rovnice kontinuity toku k poklesu rychlosti proudění kapaliny na čtvrtinu původní rychlosti.


  13. Kterou z následujících frekvencí akustického vlnění lze označit jako ultrazvuk?


    A) 10 Hz
    B) 5 000 Hz
    C) 15 000 Hz
    D) 6,67 Hz
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Za ultrazvuk je považováno takové mechanické vlnění, jehož frekvence je vyšší než frekvence zvuku (slyšitelného zvuku). Za předěl mezi zvukem a ultrazvukem je obvykle považována frekvence 20 000 Hz = 20 kHz. Ani jedna z nabízených frekvencí tak nenáleží ultrazvukovému vlnění.


  14. Pro stojaté mechanické vlnění platí:


    A) Při tomto vlnění se přenáší energie.
    B) Na volném konci vlny dochází ke vzniku uzlu.
    C) Na pevném konci vlny dochází ke vzniku uzlu.
    D) Každý bod vlny kmitá s časově proměnlivou amplitudou.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Stojaté mechanické vlnění je takové vlnění, při němž má každý bod vlny konstantní amplitudu kmitání. Vzniká interferencí dvou postupných vlnění o stejných parametrech, která se prostorem šíří opačným směrem (obvykle se jedná o dopřednou a odraženou vlnu). Výsledná vlna má tedy statický charakter, a platí, že stojatým vlněním není přenášena energie. Na koncích vlny dochází k jejímu odrazu. Jako volný konec je označován takový konec vlny, na němž se vlna odráží se stejnou fází; koncový bod vlny má maximální možnou amplitudu a je nazýván kmitnou. Pevný konec je takový konec stojaté vlny, na němž se vlna odráží s opačnou fází a jehož koncový bod má charakter uzlu.


  15. V jakém prostředí nemůže vzniknout mechanické vlnění?


    A) v pevné látce
    B) v kapalině
    C) v plynu
    D) ve vakuu
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Mechanické vlnění je zprostředkování kmitáním částic látkového prostředí. Bez přítomnosti částic v prostředí tedy nevzniká – tuto podmínku z nabízených možností splňuje pouze vakuum jakožto prostor s extrémně nízkou až nulovou hustotou částic.


  16. Jestliže se hladina intenzity zvuku zvýší o 10 dB, kolikrát větší bude intenzita zvuku I?


    A) 1×
    B) 10×
    C) 100×
    D) 1 000×
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Hladina intenzity zvuku L je fyzikální veličina zavedená pro znázornění intenzity zvuku prostřednictvím dekadického logaritmu, protože výpočty se samotnou intenzitou zvuku by byly pro značné rozpětí jejích hodnot nepraktické. Vzorec pro hladinu intenzity zvuku má tvar , její jednotkou je dB (decibel). Jednotky byly stanoveny tak, aby rozdíl 10 dB představoval řádovou změnu intenzity zvuku, pokud se tedy hladina intenzity zvuku zvýší o 10 dB, výsledný zvuk bude mít 10× vyšší intenzitu.


  17. Která z následujících rovnic představuje správně zapsanou stavovou rovnici ideálního plynu?


    A) p · V = n · Rm · t
    B) p · V = (Mm · Rm · T)/m
    C) p/V = n · Rm · T
    D) p · V = n · Rm · T
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Stavová rovnice ideálního plynu je rovnice, která vyjadřuje souvislost stavových veličin popisujících ideální plyn v rovnovážném stavu. Její základní tvar má podobu , kde p je tlak ideálního plynu, V je objem, n je látkové množství ideálního plynu v soustavě, Rm = 8,314 J · K−1 · mol−1 je molární plynová konstanta a T je termodynamická teplota ideálního plynu. Do této rovnice lze dále dosazovat za látkové množství n, případně vyjádřit Rm jako součin Boltzmannovy konstanty k11vogadrovy konstanty NA, čímž nabývá stavová rovnice ideálního plynu dalších tvarů.


  18. Jak se při izobarickém ději projeví čtyřnásobné zvýšení objemu?


    A) Teplota vzroste na čtyřnásobek.
    B) Tlak klesne na čtvrtinu.
    C) Teplota klesne na čtvrtinu.
    D) Teplota se nezmění.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Izobarický děj je takový děj, během jehož průběhu nedochází ke změnám tlaku uvnitř soustavy. Pro tento děj platí Gay­‑Lussacův zákon, podle nějž je podíl objemu ideálního plynu a jeho teploty při takovémto ději vždy konstantní, tedy . Teplota plynu je tedy v každém okamžiku přímo úměrná jeho objemu. Pokud objem ideálního plynu během izobarického děje vzroste na čtyřnásobek své původní hodnoty, teplota tohoto plynu vzroste také na čtyřnásobek své původní hodnoty.


  19. Jak lze vyložit první termodynamický zákon?


    A) Teplo nemůže samovolně přecházet z chladnějšího tělesa na těleso teplejší.
    B) Je­‑li jedno těleso v termodynamické rovnováze s druhým, které je zároveň v termodynamické rovnováze s třetím tělesem, pak platí, že první a třetí těleso jsou také v termodynamické rovnováze.
    C) Přírůstek vnitřní energie soustavy je roven součtu práce vykonané okolními tělesy působícími na soustavu silami a tepla odevzdaného soustavě okolními tělesy.
    D) Teploty absolutní nuly nelze dosáhnout.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    První termodynamický zákon říká, že přírůstek vnitřní energie soustavy ΔU je roven součtu práce W vykonané na soustavě okolními tělesy, která na ni silově působí, a tepla Q, které soustavě dodala okolní tělesa. Matematicky lze tento zákon vyjádřit jako . Stejně tak lze první termodynamický zákon formulovat tak, že nelze sestrojit perpetuum mobile prvního druhu, tedy stroj schopný vykonat větší práci, než je energie jemu dodaná k vykonání práce. Tvrzení A je jedním z výkladů druhého termodynamického zákona, tvrzení B je výkladem nultého termodynamického zákona a tvrzení D vychází ze třetího termodynamického zákona.


  20. Zápis v základních jednotkách soustavy SI kg · m2 · s−2 · K−1 odpovídá jednotce fyzikální veličiny:


    A) měrná tepelná kapacita
    B) výhřevnost
    C) molární tepelná kapacita
    D) teplo
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Fyzikální rozměr jednotky dané veličiny v soustavě SI lze určit podle vzorce pro tuto veličinu. Fyzikální rozměr jednotky měrné tepelné kapacity je

    [c] = [Q]/([m] · [T]) = J/(kg · K) = kg · m<;sup>;2<;/sup>; · s<;sup>;−2<;/sup>; · kg<;sup>;−1<;/sup>; · K<;sup>;−1<;/sup>; = m<;sup>;2<;/sup>; · s<;sup>;−2<;/sup>; · K<;sup>;−1<;/sup>;.

    Fyzikální rozměr jednotky výhřevnosti je

    [H] = [Q]/[m] = J/kg = kg · m<;sup>;2<;/sup>; · s<;sup>;−2<;/sup>; · kg<;sup>;−1<;/sup>; = m<;sup>;2<;/sup>; · s<;sup>;−2<;/sup>;.

    Fyzikální rozměr jednotky molární tepelné kapacity je

    [c<;sub>;m<;/sub>;] = [Q]/([n] · [T]) = J/(mol · K) = kg · m<;sup>;2<;/sup>; · s<;sup>;-2<;/sup>; · mol<;sup>;−1<;/sup>; · K<;sup>;−1<;/sup>;.

    Fyzikální rozměr jednotky tepla je

    [Q] = [m] · [c] · [T] = kg · J · kg<;sup>;−1<;/sup>; · K<;sup>;−1<;/sup>; · K = J = kg · m<;sup>;2<;/sup>; · s<;sup>;−2<;/sup>;.

    Fyzikální rozměr ze zadání tedy neodpovídá jednotce žádné z nabízených veličin. Rozměr kg · m<;sup>;2<;/sup>; · s<;sup>;−2<;/sup>; · K<;sup>;−1<;/sup>; odpovídá jednotce tepelné kapacity C, neboť

    [C] = J · K<;sup>;−1<;/sup>; = kg · m<;sup>;2<;/sup>; · s<;sup>;−2<;/sup>; · K<;sup>;−1<;/sup>;.


  21. Které z následujících tvrzení správně popisuje osmózu?


    A) Jedná se o pohyb molekul rozpouštědla ve směru koncentračního gradientu rozpouštědla.
    B) Jedná se o pasivní pohyb molekul rozpouštědla, k němuž dochází po dokonalém promísení roztoku.
    C) Jedná se o pohyb molekul rozpouštědla ve směru koncentračního spádu rozpouštědla.
    D) Dochází při ní ke zvyšování koncentrace rozpuštěné látky v té části soustavy, do níž přechází rozpouštědlo.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Osmóza je děj, při němž dochází k přesunu částic rozpouštědla přes semipermeabilní membránu, a to do míst, kde je nižší koncentrace rozpouštědla. Je to děj podobný difúzi, při níž se ovšem přemisťují částice rozpuštěné látky. K osmóze dochází ve směru koncentračního spádu, tedy směrem do míst s nižší koncentrací rozpouštědla. Pohyb ve směru koncentračního gradientu by znamenal pohyb částic rozpouštědla opačným směrem, do míst s vyšší koncentrací rozpouštědla. Při osmóze tedy rozpouštědlo přechází do míst, kde jej původně bylo méně; v těchto místech se rozpuštěná látka více ředí a její koncentrace klesá.


  22. K přechodu 1 kg látky z pevného do plynného skupenství je třeba:


    A) Dodat energii odpovídající pouze měrnému skupenskému teplu sublimace pro danou látku.
    B) Odebrat energii odpovídající pouze měrnému skupenskému teplu sublimace pro danou látku.
    C) Dodat energii odpovídající pouze měrnému skupenskému teplu kondenzace pro danou látku.
    D) Odebrat energii odpovídající pouze měrnému skupenskému teplu kondenzace pro danou látku.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Přímý přechod mezi pevným a plynným skupenstvím se nazývá sublimace. Částice téže látky v plynném skupenství mají vyšší energii než v pevném skupenství, k sublimaci je tedy třeba látce energii dodat. Množství energie potřebné k sublimaci látky je dáno měrným skupenským teplem sublimace, což je fyzikální veličina vztažená na kilogram dané látky, a jedná se také o správnou odpověď na tuto otázku.


  23. Příčinou tendence kapaliny minimalizovat plochu svého povrchu, jímž se stýká se svým okolním prostředím, je:


    A) kapilarita
    B) rozdíl hustot kapaliny a vnějšího prostředí
    C) gravitační síla
    D) povrchové napětí
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Tendence kapaliny mít co nejmenší plochu povrchu je podmíněna povrchovým napětím, což je podíl povrchové síly a délky povrchové vrstvy, na niž povrchová síla působí. Povrchové napětí je podmíněno existencí přitažlivých sil mezi molekulami kapaliny, přičemž tyto síly se vzájemně ruší ve všech místech kapaliny kromě povrchové vrstvy, v níž mají směr dovnitř kapaliny, a podmiňují tak tendenci ke zmenšování povrchu kapaliny.


  24. Youngův modul lze využít k výpočtu:


    A) povrchového napětí
    B) změny délky tyče při změně teploty
    C) změny délky tyče při tahu nebo tlaku
    D) teploty
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Youngův modul pružnosti E vyjadřuje podíl mezi napětím v tahu σ (normálové napětí) a relativním prodloužením tělesa ε, platí tedy . Je to materiálová konstanta platná pro pružné deformace, pro něž platí, že normálové napětí je přímo úměrné relativnímu prodloužení tělesa, tedy . Z relativního prodloužení ε lze spočítat absolutní prodloužení Δl podle vzorce , modul pružnosti tak lze využít k výpočtu změny délky tyče při pružné deformaci tahem nebo tlakem.


  25. Jakých hodnot může teoreticky dosahovat relativní permitivita látkového prostředí?


    A) (0; +∞)
    B) (−∞; +∞)
    C) (0; 1)
    D) (1; +∞)
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Relativní permitivita prostředí εr je bezrozměrná fyzikální veličina, která vyjadřuje podíl permitivity daného prostředí a permitivity vakua, tedy . Relativní permitivita vakua je tedy rovna 1, zatímco relativní permitivita látkových prostředí se hodnotě 1 může maximálně velmi blížit shora, zato však může být řádově vyšší (obvyklé u kovů) bez horní hranice.


  26. Jaká je výsledná kapacita čtyř kondenzátorů o kapacitách C1 = 100 nF, C2 = 150 nF, C3 = 150 nF a C4 = 300 nF, které jsou v elektrickém obvodu zapojeny ve dvou paralelních větvích po sériově zapojených dvojicích (C1 s C4 a C2 s C3)?


    A) 300 nF
    B) 700 nF
    C) 75 nF
    D) 150 nF
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Každá z větví obvodu má svou vlastní kapacitu, kterou lze získat dle vzorce pro kapacitu sériově zapojených kondenzátorů. Pro sériově zapojené kondenzátory platí, že převrácená hodnota jejich výsledné kapacity je rovna součtu převrácených hodnot jednotlivých kapacit, vzorec má tvar , a platí tedy . Kapacita jednotlivých větví v tomto obvodu tedy je

    C<;sub>;1,4<;/sub>; = 30 000 nF/400 nF = 75 nF a C<;sub>;2,3<;/sub>; = 22 500 nF/300 nF = 75 nF.

    Kapacita paralelně zapojených kondenzátorů je rovna součtu kapacit jednotlivých kondenzátorů (v tomto případě kondenzátorových větví), platí tedy

    C = C<;sub>;1,4<;/sub>; + C<;sub>;2,3<;/sub>; = 75 nF + 75 nF = 150 nF.


  27. Jaké je znění 2. Kirchhoffova zákona?


    A) Algebraický součet elektrických proudů v uzlu je nulový.
    B) Součet úbytků napětí na rezistorech je v uzavřené smyčce stejný jako součet elektromotorických napětí jednotlivých zdrojů.
    C) Algebraický součet elektrického napětí v uzlech je nulový.
    D) Směr elektrického proudu uvnitř elektrického obvodu je dán polaritou elektromotorického napětí zdroje.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Kirchhoffovy zákony popisují složité elektrické obvody (elektrické sítě), tedy obvody s více větvemi a uzly. První Kirchhoffův zákon lze vyjádřit větou „algebraický součet elektrických proudů stýkajících se v uzlu je roven nule“. Druhý Kirchhoffův zákon pak má v nejčastějším znění tvar „součet úbytků napětí na rezistorech je v uzavřených smyčkách roven součtu elektromotorických napětí zdrojů v obvodu“. Znění 2. Kirchhoffova zákona tedy vystihuje tvrzení b).


  28. Jaký je užitečný výkon elektrického spotřebiče, jehož udávaná hodnota příkonu je 1,5 kW a deklarovaná účinnost tohoto spotřebiče je 70 %?


    A) 1,5 kW
    B) 1150 W
    C) 0,95 kW
    D) 700 W
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Pro účinnost elektrického zařízení platí vzorec , kde η je účinnost, P je užitečný výkon zařízení a P<;sub>;0<;/sub>; je jeho příkon. Pro užitečný výkon tohoto elektrického spotřebiče tedy platí

    P = η · P<;sub>;0<;/sub>; = 0,7 · 1 500 W = 1 050 W = 1,05 kW.

    Doplněk užitečného výkonu k příkonu představuje energetické ztráty elektrického zařízení.


  29. Který z následujících vztahů představuje vzorec pro výpočet rezonanční frekvence oscilačního LC obvodu?


    A) f0 = 2 · π · √(L · C)
    B) f0 = 1/(2 · π · (L · C)2)
    C) f0 = 1/√(4 · π · L · C)
    D) f0 = 1/(2 · π · √(L · C))
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Rezonanční frekvenci oscilačního LC obvodu lze vypočítat podle Thompsonova vztahu, což je vzorec, jehož odvození vychází z podmínky rezonance obvodu, a sice rovnosti jeho induktance (induktivní reaktance) a kapacitance (kapacitní reaktance), tedy . Dosazením a následnými úpravami lze získat Thompsonův vztah, a to ve tvaru .


  30. Transformační poměr transformátoru vyjadřuje:


    A) Poměr mezi počtem závitů sekundární cívky a počtem závitů primární cívky transformátoru.
    B) Poměr mezi počtem závitů primární cívky a počtem závitů sekundární cívky.
    C) Poměr mezi velikostí napětí na primární cívce a velikostí napětí na sekundární cívce transformátoru.
    D) Poměr mezi velikostí elektrického proudu na sekundární cívce a velikostí elektrického proudu na primární cívce transformátoru.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Transformační poměr k je fyzikální veličina, pro kterou platí . Transformační poměr tedy představuje podíl počtu závitů na sekundární cívce transformátoru N2 a počtu závitů na primární cívce transformátoru N1. Zároveň je transformační poměr roven podílu elektrického napětí na sekundární cívce transformátoru a na primární cívce transformátoru, stejně tak vyjadřuje vztah mezi elektrickým proudem na primární a sekundární cívce transformátoru.


  31. K výpočtu induktance cívky lze využít vzorec:


    A) L = φ/I
    B) XL = 1/L
    C) XL = 1/(ω · L)
    D) XL = 1/(ω · L2)
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Induktance (induktivní reaktance) XL představuje složku reaktance (tzv. jalového odporu), což je veličina sice podobná elektrickému odporu, na elektrických součástkách s reaktancí však navíc dochází k fázovému posunu střídavého elektrického proudu vůči napětí. Pro výpočet induktance cívky lze využít vzorce , kde ω je úhlová frekvence a L je indukčnost cívky.


  32. Jak velký magnetický indukční tok prochází rovinným závitem o poloměru 20 cm, který je umístěn v homogenním magnetickém poli o magnetické indukci B = 0,2 T, přičemž rovina závitu svírá s magnetickými indukčními čarami úhel 60°?


    A) 0,01 Wb
    B) 218 Wb
    C) 0,02 Wb
    D) 126 Wb
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Pro magnetický indukční tok Φ platí vzorec , kde B je magnetická indukce, S je obsah plochy, kterou procházejí magnetické indukční čáry daného homogenního magnetického pole a α je úhel svíraný normálou plochy S1 magnetickými indukčními čarami. Pro plochu závitu S platí

    S = π · r<;sup>;2<;/sup>; = 0,04 · π m<;sup>;2<;/sup>;.

    V zadání je uveden úhel svíraný rovinou závitu (přesněji tečnou roviny závitu) a magnetickými indukčními čarami, k výpočtu je však třeba využít úhel svíraný normálou plochy a magnetickými indukčními čarami – ten představuje doplněk do 90°, α = 30°.

    Výsledný magnetický indukční tok tak má velikost přibližně

    Φ = 0,2 T · 0,04 · π · m<;sup>;2<;/sup>; · cos30° = 0,02 Wb (weber).


  33. Zelenému světlu odpovídá vlnová délka přibližně:


    A) 450 nm
    B) 500 nm
    C) 550 nm
    D) 600 nm
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Zelené světlo se nachází téměř uprostřed spektra viditelného světla, což je oblast elektromagnetického vlnění s vlnovou délkou přibližně 400–800 nm. Přestože je vlnová délka jednotlivých odstínů zelené odlišná, obecně se jako vlnová délka odpovídající zelené barvě označuje vlnová délka 550 nm.


  34. Která z uvedených jednotek je jednotkou fyzikální veličiny světelný tok?


    A) lx (lux)
    B) lm (lumen)
    C) cd (kandela)
    D) W (watt)
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná

    Lux je jednotkou fyzikální veličiny intenzita osvětlení E, kandela je jednotkou svítivosti I1 watt je mimo jiné jednotkou radiometrické fyzikální veličiny zářivý tok Φe. Jednotkou světelného toku Φ (Φλ) je tedy lumen (lm).


  35. Mezi ionizující záření se řadí následující typ elektromagnetického vlnění:


    A) záření α
    B) mikrovlnné záření
    C) IR záření
    D) neutronové záření
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Za ionizující typy elektromagnetického vlnění považujeme rentgenové záření (RTG) vznikající při dějích v obalech atomů a záření γ, které vzniká v1tomových jádrech; UV záření je také někdy řazeno mezi ionizující typy záření (obzvlášť jeho část s nejkratší vlnovou délkou, UV­‑C). Záření α sice patří mezi ionizující typy záření, nejedná se však o elektromagnetické vlnění, ale o proud jader helia 42He. Mikrovlnné a IR záření má příliš nízkou energii na to, aby bylo schopno ionizovat částice. Neutronové záření představuje další typ částicového ionizujícího záření, také se tedy nejedná o elektromagnetické vlnění.


  36. Které z následujících tvrzení správně popisuje stav po průchodu elektromagnetického vlnění z opticky hustšího do opticky řidšího prostředí?


    A) Rychlost šíření elektromagnetického vlnění vzroste.
    B) Rychlost šíření elektromagnetického vlnění klesne.
    C) Frekvence elektromagnetického vlnění vzroste.
    D) Frekvence elektromagnetického vlnění klesne.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Pro index lomu prostředí n platí vztah , kde c je rychlost elektromagnetického vlnění ve vakuu a v je rychlost tohoto vlnění v daném prostředí. Jestliže dojde k přechodu elektromagnetického vlnění z opticky hustšího prostředí (s vyšším indexem lomu) do opticky řidšího prostředí (s nižším indexem lomu), dojde dle vzorce k nárůstu rychlosti elektromagnetického vlnění. Frekvence vlnění se přechody mezi optickými prostředími nemění.


  37. Jaké jsou kvality obrazu tvořeného rovinným zrcadlem?


    A) skutečný, stranově převrácený a zvětšený
    B) skutečný, stranově převrácený a vzpřímený
    C) neskutečný, stranově převrácený a vzpřímený
    D) neskutečný, stranově převrácený a zvětšený
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Paprsky světla odrážejícího se od rovinného zrcadla mají rozbíhavý (divergentní) charakter. Obraz v rovinném zrcadle tak vzniká v průsečíku prodloužení os paprsků za rovinu zrcadla – jedná se o obraz neskutečný (zdánlivý). Obraz je souměrný podle roviny zrcadla, je tedy také stranově převrácený a vzpřímený.


  38. Optická mohutnost neakomodovaného optického aparátu lidského oka je přibližně:


    A) +20 D
    B) +30 D
    C) +40 D
    D) +60 D
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Ačkoliv se optická mohutnost lidského oka mění akomodací, pro neakomodované oko je její hodnota přibližně 58–60 D (dioptrií). Rohovka lidského oka má optickou mohutnost +43 D, lidská čočka má optickou mohutnost v intervalu +16–20 D. Obě zmíněné struktury lidského oka tak mají charakter spojných čoček.


  39. Lom paprsku světla, který přechází z optického prostředí o indexu lomu n1 do optického prostředí o indexu lomu n2, přičemž platí, že n2 > n1, správně popisuje tvrzení:


    A) Paprsek se láme směrem ke kolmici na rovinu dopadu, úhel lomu je menší než úhel dopadu.
    B) Paprsek se láme směrem ke kolmici na rovinu dopadu, úhel lomu je větší než úhel dopadu.
    C) Paprsek se láme směrem od kolmice na rovinu dopadu, úhel lomu je menší než úhel dopadu.
    D) Paprsek se láme směrem od kolmice na rovinu dopadu, úhel lomu je větší než úhel dopadu.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Platí­‑li, že index lomu druhého prostředí je větší než index lomu prvního prostředí, považujeme druhé prostředí za opticky hustší. V takovém prostředí se paprsek světla šíří nižší rychlostí než v prvním prostředí a při jeho lomu dochází k lomu směrem ke kolmici k rovině dopadu, vztyčené v místě dopadu paprsku na rovinu. Úhly dopadu, odrazu i lomu se měří od této kolmice, úhel lomu tohoto paprsku tedy bude menší než jeho úhel dopadu. Vztah mezi úhlem dopadu, úhlem lomu a indexy lomu jednotlivých optických prostředí vyjadřuje zákon lomu (Snellův zákon), , kde α je úhel dopadu, β je úhel lomu a n1,2 jsou indexy lomu obou optických prostředí.


  40. Z následujících možností je rozptylnou čočkou:


    A) ploskovypuklá čočka
    B) dutovypuklá čočka
    C) dvojvypuklá čočka
    D) vypuklovypuklá čočka
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Rozptylná čočka je taková čočka, jejíž druhá optická plocha (ta, kterou paprsek čočku opouští) je dutá. V názvu čočky jsou její optické plochy seřazeny v pořadí průchodu paprsku, mezi rozptylné čočky se tak řadí například čočka dvojdutá, ploskodutá nebo vypuklodutá. Typy čoček uvedené v možnostech A1ž C se řadí mezi spojné čočky. Název čočky v možnosti D je chybným označením dvojvypuklé čočky.




Chemie


  1. Fe3O4 je:


    A) oxid železnatý
    B) oxid železitý
    C) oxid železnato­‑železitý
    D) peroxid železitý
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Kyslík má oxidační číslo −II, celkový záporný náboj je −8. Aby byla molekula sloučeniny neutrální, musí tedy být celkový kladný náboj +8. Tomu by odpovídalo neceločíselné oxidační číslo u železa. V tomto případě se jedná o tzv. podvojný oxid. Tři atomy železa musí mít součet oxidačních čísel 8, tomu odpovídají dva atomy železa s oxidačním číslem +III a jeden atom železa s oxidačním číslem +II. Tento oxid se dá zapsat také ve tvaru FeIIOII · Fe2IIIO3II.


  2. BN je:


    A) amid boritý
    B) nitrid boritý
    C) imid boritý
    D) dusitan boritý
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Bor se vyskytuje v oxidačním čísle +III. Ve sloučenině je anion (N)3−, který vzniká odtržením tří vodíků z1moniaku, jedná se tedy o nitrid. Amidy obsahují ve své struktuře ion (NH2)−, imidy (NH)2−.


  3. H2CO5 je:


    A) kyselina diperoxouhličitá
    B) kyselina dihydrogenuhličitá
    C) kyselina uhlíková
    D) kyselina peroxouhličitá
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    U peroxokyselin dochází k záměně atomu kyslíku za peroxidickou skupinu (O2)2−. Tato kyselina je odvozená z kyseliny uhličité (H2CO3) záměnou dvou kyslíků, proto před peroxo- bude předpona di- určující počet zaměněných kyslíků.


  4. NH4NO3 je:


    A) dusičnan amonný
    B) peroxodusičnan amonný
    C) dusitan amonný
    D) amid kyseliny dusičné
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Sloučenina obsahuje amonnou skupinu (NH4)I1 skupinu (NO3)I – dusičnan.


  5. Atomová hmotnostní konstanta je:


    A) hmotnost atomu nuklidu uhlíku 12C
    B) hmotnost atomu nuklidu vodíku 1H
    C) 1/12 hmotnosti atomu nuklidu uhlíku 12C
    D) 1/14 hmotnost atomu nuklidu dusíku 14N
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Atomová hmotnostní konstanta je rovna 1/12 hmotnosti atomu nuklidu uhlíku 12C. Její hodnota je přibližně 1,66 · 10−27 kg.


  6. Hmotnostní zlomek je:


    A) Podíl hmotnosti určité látky v soustavě a hmotnosti zbytku soustavy bez této látky.
    B) Podíl hmotností dvou látek tvořících soustavu.
    C) Podíl hmotnosti určité látky a objemu soustavy, ve které se látka nachází.
    D) Podíl hmotnosti určité látky v soustavě a celkové hmotnosti této soustavy.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Hmotnostní zlomek vyjadřuje, jaká část hmotnosti soustavy připadá námi sledované látce. Pokud například určujeme hmotnostní zlomek chloridu sodného ve vodě, použijeme následující vzorec:

    .

    Při tomto typu výpočtů je nutné ve jmenovateli opravdu používat celkovou hmotnost soustavy, nikoliv pouze rozpouštědlo (vodu).


  7. Jaký je hmotnostní zlomek dusíku v dusitanu amonném? Ar(N) = 14


    A) 0,38
    B) 0,27
    C) 0,22
    D) 0,44
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    1 mol NH<;sub>;4<;/sub>;NO<;sub>;2<;/sub>; obsahuje 4 moly vodíku, 2 moly kyslíku a celkem 2 moly dusíku (1 z dusitanového aniontu a 1 z1monného kationtu). Hmotnost dusíku v 1 molu NH<;sub>;4<;/sub>;NO<;sub>;2<;/sub>; je 28 g, hmotnost 1 molu NH<;sub>;4<;/sub>;NO<;sub>;2<;/sub>; vypočítáme jako (4 · 1) + (2 · 16) + (2 · 14) = 64 g. Vzorec pro výpočet hmotnostního zlomku bude vypadat následovně:

    W = m(N)/m(NH<;sub>;4<;/sub>;NO<;sub>;2<;/sub>;) = 28/64 = 0,44.


  8. Kolik gramů bezvodého síranu zinečnatého je obsaženo v 80 g jeho heptahydrátu? Ar(Zn) = 65,4; Ar(S) = 32


    A) 29,6 g
    B) 34,8 g
    C) 44,9 g
    D) 53,2 g
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Ze zadaných hodnot lze vypočítat molární hmotnost bezvodého síranu zinečnatého (161,4 g/mol) a jeho heptahydrátu (287,4 g/mol). 1 mol bezvodého ZnSO<;sub>;4<;/sub>; odpovídá 1 molu jeho heptahydrátu. Výpočet provedeme následovně:

    m(bezvodý) = [m(heptahydrát)/M(heptahydrát)] · M(bezvodý)

    m(bezvodý) = (80/287,4) · 161,4 = 44,9 g.


  9. Atom je:


    A) Nejmenší částice hmoty, která nemůže být chemickými prostředky dále dělena.
    B) Nejmenší částice hmoty, která nemůže být fyzikálními prostředky dále dělena.
    C) Nejmenší částice hmoty, která nemůže být žádným způsobem dále dělena.
    D) Nejmenší částice hmoty, která může být dále dělena jak fyzikálně, tak chemicky.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Přestože atom nelze dále dělit chemicky, fyzikálními prostředky jej rozdělit lze (např. jadernou reakcí).


  10. Kolik neutronů obsahuje atom nuklidu bromu 7935Br?


    A) 35
    B) 79
    C) 44
    D) 114
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Nukleonové číslo udává součet protonů a neutronů, protonové číslo počet protonů. Počet neutronů získáme jako rozdíl nukleonového čísla a protonového čísla, tj. 79 − 35 = 44.


  11. Jakých hodnot nabývá spinové kvantové číslo pro n = 1, l = 0 a ml = 0?


    A) 0
    B) 0; 1
    C) +1/2; −1/2
    D) –1; 0; 1
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Spinové kvantové číslo má pro každý orbital právě dvě možné hodnoty, a to +1/2 a −1/2.


  12. Elektronovou konfiguraci 1s2 2s2 2p4 mají atomy:


    A) dusíku
    B) kyslíku
    C) uhlíku
    D) síry
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Elektronová konfigurace odpovídá kyslíku. Síra se nachází pod kyslíkem ve třetí periodě, uhlík patří mezi p2 prvky a dusík mezi p3 prvky.


  13. Který z následujících oxidů nereaguje s vodou?


    A) N2O
    B) ZnO
    C) CO2
    D) Al2O3
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    N2O patří mezi netečné (indiferentní) oxidy. Kromě N2O sem patří též například NO a CO.


  14. Který z následujících výroků o1lkalických kovech je nesprávný?


    A) Jsou elektropozitivní.
    B) Jsou měkké.
    C) Jejich kationty barví plamen na různé barvy.
    D) Patří mezi ušlechtilé kovy.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Alkalické kovy řadíme mezi kovy neušlechtilé.


  15. Rovnice 2 CaSO4 · 1/2H2O + 3 H2O → 2 CaSO4 · 2H2O vyjadřuje:


    A) tuhnutí malty
    B) hašení vápna
    C) krasové jevy
    D) tuhnutí sádry
    E) Ani jedna z odpovědí a) až d) není správná.

    Po přidání vody se prášková sádra (hemihydrát) mění na pevný sádrovec (dihydrát).


  16. Vyberte sloučeninu, která obsahuje kovalentní vazbu:


    A) NaCl
    B) MgO
    C) Na2O
    D) Všechny uvedené sloučeniny obsahují kovalentní vazbu.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Všechny uvedené sloučeniny jsou iontové.


  17. Pokud je hybridizace středového atomu sp3d, tvar molekuly je:


    A) lineární
    B) rovnostranný trojúhelník
    C) oktaedr
    D) trigonální bipyramida
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Při hybridizaci středového atomu sp3d je tvarem molekuly trigonální bipyramida – rovnostranný trojúhelník s vazbou nad a pod rovinu.


  18. Ve které z následujících sloučenin vznikají mezi molekulami vodíkové můstky?


    A) H2S
    B) NaH
    C) HF
    D) CH4
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Vodíkové můstky vznikají mezi vodíkem vázaným na silně elektronegativním prvku (např. fluoru) a volným elektronovým párem určitého atomu. V tomto případě tedy mezi vodíkem jedné molekuly HF a volným elektronovým párem fluoru z druhé molekuly HF.


  19. Kolik gramů chloridu sodného potřebujeme k přípravě 20 g 30% roztoku?


    A) 67,0 g
    B) 10,0 g
    C) 6,7 g
    D) 6,0 g
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Pro výpočet můžeme použít vzorec pro hmotnostní zlomek, ze kterého vyjádříme hmotnost složky. Hmotnostní zlomek dosazujeme jako číslo, nikoli v procentech. Výpočet tak bude vypadat následovně:

    W = m(NaCl)/m(roztok)

    m(NaCl) = W · m(roztok) = 0,3 · 20 = 6 g.


  20. Kolik gramů glukózy musíme rozpustit v 210 g vody, aby vznikl 30% roztok?


    A) 63 g
    B) 70 g
    C) 90 g
    D) 112 g
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    K výpočtu použijeme vzorec pro hmotnostní zlomek, tentokrát však musíme vyjádřit hmotnost čisté látky. Alternativně lze pro výpočty tohoto typu použít tzv. křížové pravidlo:

    W = m(glukóza)/[m(glukóza) + m(voda)]

    W · [m(glukóza) + m(voda)] = m(glukóza)

    m(glukóza) − [W · m(glukóza)] = W · m(voda)

    m(glukóza) · (1 – W) = W · m(voda)

    m(glukóza) = [W · m(voda)]/(1 – W) = (0,3 · 210)/(1 – 0,3) = 90 g


  21. Hustota roztoku, který obsahuje 20 g látky a 200 g vody, je 1,025 kg/dm3. Jaká je jeho hmotnostní koncentrace?


    A) 93,2 g/dm3
    B) 88,1 g/dm3
    C) 103,7 g/dm3
    D) 77,3 g/dm3
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Hustotu musíme dosadit ve správných jednotkách (chceme zjistit hmotnost v gramech, tedy 1,025 kg/dm<;sup>;3<;/sup>; = 1025 g/dm<;sup>;3<;/sup>;). Výpočet bude vypadat následovně:

    HK = m(látka)/V(celkový) = m(látka)/[m(celková)/ρ]
    = [m(látka) · ρ]/m(celková)

    HK = (20 · 1025)/220 = 93,2 g/dm<;sup>;3<;/sup>;.


  22. K přípravě 500 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,1 mol/l byl použit její roztok o koncentraci 2 mol/l. Jaký objem tohoto roztoku byl při přípravě spotřebován?


    A) 0,25 l
    B) 25 ml
    C) 12,5 ml
    D) 0,03 l
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Látkové množství kyseliny chlorovodíkové se při ředění nemění. Výpočet bude vypadat následovně:

    V<;sub>;1<;/sub>; = (c<;sub>;2<;/sub>; · V<;sub>;2<;/sub>;)/c<;sub>;1<;/sub>; = (0,1 · 0,5)/2 = 0,025 l = 25 ml.
     


  23. Jaké bude látkové množství 0,4 l 40% roztoku kyseliny dusičné, který má hustotu 1,246 g/cm3? Ar(N) = 14


    A) 2,56 mmol
    B) 3,16 mol
    C) 5,31 mol
    D) 3,16 mmol
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Molární hmotnost HNO<;sub>;3<;/sub>; je 63 g/mol. Do vzorce musíme dosadit objem a hustotu v odpovídajících jednotkách – musíme převést objem na ml nebo hustotu na g/dm<;sup>;3<;/sup>;. Výpočet bude vypadat následovně:

    ρ = 1,246 g/cm<;sup>;3<;/sup>; = 1246 g/dm<;sup>;3<;/sup>;

    m(roztok) = ρ · V

    m(HNO<;sub>;3<;/sub>;) = W · m(roztok) = W · ρ · V

    n(HNO<;sub>;3<;/sub>;) = m(HNO<;sub>;3<;/sub>;)/M(HNO<;sub>;3<;/sub>;) = (W · ρ · V)/M(HNO<;sub>;3<;/sub>;)

    n(HNO<;sub>;3<;/sub>;) = (0,4 · 1 246 · 0,4)/63 = 3,16 mol.


  24. Která z následujících látek se podle Brønstedovy teorie nemůže ve vodném roztoku chovat jako kyselina?


    A) NH4+
    B) H2PO4
    C) H3BO3
    D) Všechny odpovědi a) až c) jsou správné.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Všechny uvedené látky se podle Brønstedovy teorie ve vodném roztoku mohou chovat jako kyselina.


  25. Která z následujících látek je silnou kyselinou?


    A) H2CO3
    B) H3PO4
    C) CH3COOH
    D) Všechny odpovědi a) až c) jsou správné.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Všechny uvedené kyseliny jsou slabé. Mezi silné kyseliny patří halogenovodíkové kyseliny kromě HF a1norganické kyseliny s vyšším poměrem počtu kyslíků ku počtu vodíků (např. HClO4, H2SO4). Naopak většina organických kyselin patří mezi slabé kyseliny, stejně tak jako anorganické kyseliny s nižším poměrem počtu kyslíků a vodíků (kromě uvedených např. H3BO3).


  26. Která z následujících kyselin je nejsilnější?


    A) kyselina dichloroctová pKa = 1,49
    B) kyselina chloroctová pKa = 2,85
    C) kyselina trichloroctová pKa = 0,70
    D) kyselina octová pKa = 4,76
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Ze vzorce pKa = −log (Ka) vyplývá, že zatímco vyšší Ka znamená vyšší sílu kyseliny, u pKa je to naopak – vyšší pKa znamená slabší kyselinu.


  27. Vyberte látku, která patří mezi neelektrolyty:


    A) kyselina octová
    B) octan sodný
    C) glycerol
    D) kyselina chlorovodíková
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Octan sodný a kyselina chlorovodíková patří mezi silné elektrolyty, kyselina octová mezi slabé elektrolyty.


  28. Vodný roztok uhličitanu draselného je:


    A) slabě kyselý
    B) silně zásaditý
    C) neutrální
    D) slabě zásaditý
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    K2CO3 je sůl silné zásady a slabé kyseliny, proto bude vodný roztok slabě zásaditý.


  29. Který z těchto substituentů způsobuje nejsilnější záporný indukční efekt?


    A) –Mg
    B) –Cl
    C) –I
    D) –Na
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Atomy nebo atomové skupiny, které přitahují vazebné elektrony (mají vyšší elektronegativitu než uhlík), mají indukční efekt záporný −I. V důsledku tohoto efektu snižují elektronovou hustotu v řetězci. Pro svou vysokou elektronegativitu přitahuje atom chloru vazebné elektrony z uvedených možností nejsilněji, a proto je správnou odpovědí chlor.


  30. Která sloučenina patří mezi dikarboxylové kyseliny?


    A) kyselina mléčná
    B) kyselina citronová
    C) kyselina skořicová
    D) kyselina jantarová
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Kyselina jantarová (kyselina butan-1,4-diová) obsahuje na obou koncích řetězce karboxylovou skupinu −COOH, jedná se tedy o dikarboxylovou kyselinu.


  31. Co platí o diazoniových solích?


    A) Vznikají kopulací.
    B) Jsou tepelně nestabilní.
    C) Mají pestré zbarvení (červená, modrá, zelená…).
    D) Vznikají reakcí fenylu s kyselinou dusitou.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Diazoniové soli vznikají při diazotaci a jsou velmi tepelně nestabilní, proto je nutné tuto reakci intenzivně chladit ledem. Pestré zabarvení náleží spíše azosloučeninám, které vznikají kopulací s fenoly.


  32. Který heterocyklus neobsahuje dva heteroatomy?


    A) pyrrolidin
    B) pyrazol
    C) imidazol
    D) pyrazin
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Pyrrolidin je pětičlenný heterocyklus obsahující jeden heteroatom dusíku. Podobnou sloučeninou je pyrrol, ten ale na rozdíl od pyrrolidinu obsahuje dvojné vazby.


  33. Který monosacharid je nejsladší?


    A) sukralóza
    B) maltóza
    C) fruktóza
    D) glukóza
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Fruktóza (ovocný cukr) je nejsladším sacharidem, je přibližně o 20 % sladší než glukóza.


  34. Které sacharidy jsou neredukující?


    A) galaktóza a fruktóza
    B) laktóza a manóza
    C) trehalóza a sacharóza
    D) sacharóza a celobióza
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Trehalóza je tvořena dvěma molekulami glukózy, které jsou spojeny vazbou mezi prvními uhlíky. V molekule sacharózy je glykosidová vazba taktéž mezi prvními uhlíky glukózy a fruktózy. Sacharidy tak mají spojené anomerické uhlíky, jejich cykly se nemohou otevřít a poloacetalové hydroxylové skupiny nemohou projevit své redukční vlastnosti. Mezi redukující sacharidy se řadí všechny monosacharidy a některé disacharidy.


  35. Jaké monosacharidové jednotky obsahuje celulóza?


    A) beta­‑D-manóza
    B) alfa­‑D-glukóza
    C) alfa­‑D-glukofuranóza
    D) beta­‑D-glukopyranóza
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Celulóza se skládá z řetězce jednotek monosacharidu beta­‑D-glukopyranózy.


  36. Co vzniká při reakci triacylglycerolů mastných kyselin s hydroxidem sodným?


    A) bionafta
    B) mýdlo
    C) nasycené mastné kyseliny
    D) Tato reakce neproběhne.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Reakce triacylglycerolů mastných kyselin s hydroxidem sodným nebo jinou silnou zásadou se nazývá zmýdelňování. Produktem takové reakce je pak směs solí mastných kyselin, která se nazývá mýdlo. Glycerol vznikající odštěpením z triglyceridů je následně z mýdla buď odstraněn a využit jinde, nebo může být v mýdle ponechán.


  37. Jaká bude komplementární DNA sekvence k této sekvenci DNA: ACCTG?


    A) GTTCA
    B) TGGAC
    C) UGGAC
    D) GTCCA
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Komplementarita bází v DNA je A = T a G = C. V RNA se místo thyminu (T) vyskytuje uracil (U).


  38. Která RNA je obsažena v ribozomech?


    A) mRNA
    B) tRNA a mRNA
    C) rRNA a miRNA
    D) pouze rRNA
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    RNA obsažená v ribozomech se označuje jako ribozomální neboli rRNA. Existuje řada typů RNA, přičemž základními typy jsou spolu s rRNA také tRNA (transferová RNA) a mRNA (messenger RNA).


  39. Jakým způsobem jsou lineárně za sebou propojeny jednotlivé nukleotidy v molekule DNA?


    A) glykokosidovou vazbou
    B) fosfodiesterovou vazbou
    C) disulfidovou vazbou
    D) vodíkovými můstky
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Jednotlivé nukleotidy jsou v řetězci DNA lineárně za sebou propojeny fosfodiesterovou vazbou. K propojení obou řetězců dvoušroubovice DNA se oproti tomu uplatňují nevazebné interakce, konkrétně vodíkové můstky.


  40. Jaký význam má písmeno „K“ ve vitamínu K?


    A) Krystalizace – tvoří krevní agregáty při poranění.
    B) Koagulace – podporuje srážení krve.
    C) Nemá význam – „K“ bylo dosazeno náhodně.
    D) Kopulace – má význam při pohlavním rozmnožování.
    E) Žádná z odpovědí a) až d) není správná.

    Vitamín K je důležitý vitamín podílející se v lidském těle mimo jiné na srážení krve. Písmeno K pochází z německého Koagulation neboli srážení.




Tipy k přijímačkám
Tento web je nezávislý a není přímo spojen s žádnou lékařskou fakultou v ČR.
Scholastik s.r.o.
Lelekovice 755
664 31 Lelekovice
IČ: 14130823
DIČ: CZ14130823
Aplikace na Google play StoreDoustupné na App Store OSP Aplikace
Copyright © 2024 Scholastik s.r.o.